Pocity autora intarzií

Mé volné abstraktní kompozice vznikají v podstatě dvěma způsoby. Buď se nechám inspirovat tvary kresby v dýze či jejím zabarvením, a druhotně se rodí nápad. Jindy vznikne v mé hlavě obraz už hotový a jen hledám dýhy, které splní a uspokojí mou představu.

I když jsou tyto intarzie pro většinu diváků abstrakcí, já je tak nevnímám. Zpravidla je v obraze skryta myšlenka, kterou rozvíjím až do popisu děje v podobenství příběhu. Vycházím i z pocitů určitého okamžiku, který ovlivňuje vnitřní rozpoložení duše.

K vyjádření využívám i barev a zabarvení především exotických dřevin a kořenic, ale i českých dřevin, které jsou narušeny různými vadami (suky, svalovitost, trhliny, nepřirozené zbarvení atd). Takové dřevo mě inspiruje daleko intenzivněji než zdravé, rovnoleté, fádní. Hledám dokonalost v nedokonalosti a pomocí nedokonalostí.

Při tvorbě mám pocit svobody a uvolnění.

Snažím se tuto svobodu dopřát i dřevu. Ctít i to, co už vytvořila příroda. Spíše nechat vyniknout krásné detaily. Chci zaujmout, ale ne z každou cenu. Důležitá je pro mne vyváženost celé kompozice i barev. Využívám romantického cítění svého i diváků. Tvrdší kontrasty slouží především k umocnění a zesílení myšlenky. Aby zaujala, polapila, uchvátila, až vtáhla do obrazu a donutila nad ním přemýšlet, snažit se naladit na stejnou nebo podobnou strunu.