Nechte se i vy okouzlit krásou dřeva

V neděli 28. května skončila v brněnské galerii Hády v pořadí dvanáctá etapa putovní výstavy „Okouzlení dřevem“ výtvarníka - intarzisty Jana Maříka z Dolní Dobrouče na Ústecko - Orlicku. Počátkem června se na necelý měsíc přestěhovala nejprve do Nového Města nad Metují, v průběhu prázdnin hostovala v italských městech Trento a Rovereto a nyní od 4. 9. do 27. 10. je otevřena v Hradci Králové ve výstavní síni na Velkém náměstí nacházející se v rezidenci tamního biskupství. Prezentuje asi padesát tzv. meditativních intarzií respektive abstraktních obrazů, které jsou ztvárněním autorova tzv. vnitřního světa, neboli jeho pocitů při chápání nejrůznějších přírodních zákonitostí, jevů apod.

„Chci lidem ukázat nový směr v chápání práce se dřevem nejen v řemeslné dokonalosti, ale i v odpoutání se od tradičních námětů, vzorů a stylů. Ve svých obrazech se proto snažím o souznění, abychom se já i dřevo mohli v daném prostoru svobodně vyjádřit,“ říká čtyřiapadesátiletý výtvarník, který se, coby syn truhláře, s dřevem setkává už od raného dětství. Po ukončení gymnázia pokračoval ve studiu na SPŠS v České Lípě v oboru dřevařství a poté pracoval nejprve v Dřevotvaru v Jablonném nad Orlicí a následně u bývalých Východočeských dřevařských závodů na pile v Letohradu. Svému do té doby koníčku - intarzii, se naplno věnuje od roku 1992, kdy začal provozovat živnost „Výroba a prodej intarzií“. Hlavní náplní jeho činnosti je tzv. spotřební intarzie, v rámci níž zhotovuje různé klasické obrazy (jako jsou např. hrady, krajiny, akty), znaky měst, loga firem, nápisy, šachovnice apod. Kromě toho spolupracuje také s řadou truhlářských firem, pro které sesazuje zejména stolové desky a v menší míře i sesazenky určené pro výrobu ostatního nábytku, obkladů stěn, kazetových stropů či intarzovaných podlah.

Od roku 2002 se orientuje také na již zmíněné volné kompozice. „Mé volné abstraktní kompozice vznikají v podstatě dvěma způsoby. Buď se nechám inspirovat tvary kresby v dýze či jejím zabarvením a druhotně se rodí nápad. Jindy mám naopak v hlavě již hotový obraz a hledám takové dýhy, které by mou představu splnily. I když tyto intarzie jsou asi pro většinu lidí abstrakcí, já je tak nevnímám. Zpravidla je v obraze skryta myšlenka, kterou rozvíjím až do popisu děje v podobenství příběhu. Vycházím i z pocitů určitého okamžiku, které ovlivňují vnitřní rozpoložení duše. K vyjádření využívám textury i barev především exotických dřevin a kořenic, ale i našich dřevin, které jsou narušeny různými vadami jako jsou suky, svalovitost, trhliny, nepřirozené zbarvení apod. Takové dřevo mě inspiruje daleko intenzivněji než zdravé, rovnoleté, fádní. Hledám dokonalost v nedokonalosti a pomocí nedokonalostí. Při tvorbě mám pocit svobody a uvolnění. Snažím se tuto svobodu dopřát i dřevu. Ctít to, co už vytvořila příroda a nechat vyniknout krásné detaily. Chci zaujmout, ale ne za každou cenu. Důležitá je pro mne vyváženost celé kompozice i barev. Hlavně využívám romantického cítění, nicméně tvrdší kontrasty slouží především k umocnění a zesílení myšlenky. Aby zaujala, polapila, uchvátila a vtáhla do obrazu a donutila nad ním přemýšlet,“ svěřuje se autor se svými vnitřními pocity při tvorbě a upřesňuje, že kromě klasických dýh buku, jasanu, javoru, jilmu, dubu, břízy, olše, topolu a třešně zpracovává také dýhy tropických dřevin jako je mahagon, gaboon, kavkazský nebo americký ořech, platan, americká třešeň, zebráno, palisandr, eben, citrónovník, limba, africká hruška , koto apod. Hojně využívá také kořenice některých výše uvedených dřevin a dále i kořenice vavony, cypřiše, myrty, břízy ledové a finské, olivy - jasanu, madrony atd.

Spotřební intarzie stejně jako volné kompozice, respektive jejich jednotlivé ornamenty, vyřezává Jan Mařík ručně pomocí skalpelu. Zatímco v prvním případě postupuje podle předkresleného návrhu, aby náměty odpovídaly skutečnosti, abstraktní obrazy přenáší z hlavy přímo do dýhy. Zhotovuje je ve formátu 640 ? 1140 mm s tím, že jednotlivé vyřezané části slepuje dohromady lepící páskou aplikovanou z přední (pohledové) strany. Celou sesazenku pak s použitím nábytkářského lepidla nalisuje na 20 mm silnou MDF desku, která je současně kvůli průhybu odýhována běžnou dýhou také ze zadní strany a ohraněna stejně jako nábytkový dílec. Hotovou a dokonale obroušenou intarzii ještě v některých případech doplní samorostem či řezbou, které nalepí na plochu a v konečné fázi celý obraz povrchově upraví vodou ředitelným lakem.

Cena těchto obrazů se pak v závislosti na použitých dýhách pohybuje od 25 tis. do 40 tis. Kč a podle Jana Maříka si je nekupují jen bohatí, ale často i méně movití návštěvníci jeho výstav, které buď osloví v nich skrytá myšlenka nebo krása použitého dřeva. „Mé obrazy - intarzie mají dvě roviny. Kompozicí vyjadřuji svou myšlenku, kterou jsem do obrazu vložil. Dřevo mi jen pomáhá vytvořit kontury abstraktna mého nitra. I toho, co nejde vyjádřit slovy. Jestli chcete proniknout hlouběji, pod kůži, dívejte se z dálky. Nespěchejte, přemýšlejte, nechte na sebe obraz působit. Druhou rovinou je krása materiálu. Hladí nás, laská, konejší, předává své poselství pokoje a pohody. To naopak lépe pocítíte pohledem z blízka,“ radil nám i ostatním návštěvníkům brněnské výstavy autor a doplnil, že kromě zmíněného Hradce Králové budou letos jeho obrazy vystaveny ještě v Ostravě a v příštím roce také v Českých Budějovicích, Lanškrounu a stejně jako letos i v Praze.

- fn -

(publikováno v Truhlářských listech - www.truhlarskelisty.cz)